George Monbiot
Londýn:
Umístění hranic našeho lidství je možná klíčovou morální otázkou
našeho věku. Zda má být dítě ze zkumavky vybráno tak, aby jeho buňky mohly být
používá k záchraně života své sestry, ať už by jedno siamské dvojče mělo zemřít
že další může žít, zda by měla být částečná lidská embrya klonována a chována
protože transplantace orgánů nás staví před problémy, kterým jsme nikdy nemuseli čelit
před. Lékařské pokroky, úžasné i děsivé, obrousí okraje
naší identity.
Projekt
nový zákon o lidských právech nám má poskytnout některé pokyny, které my
je potřeba to pomoct vyřešit. Trvá na tom, že na obojí máme nezadatelné právo
životu samotnému a svobodám, bez kterých by ten život byl ubohý. Ale
zatímco práva, která zaručuje, se ukázala být poměrně snadno definovatelná,
kupodivu je to pojem lidskosti, který se ukazuje jako nejistý.
Člověk
bytosti, možná jste si mysleli, jsou živá, dvounohá stvoření trochu jako vy
a já. Ale právníci by to měli jinak. Velké společnosti možná ne
nedýchají, nemluví ani nejí (ačkoli se jistě rozmnožují), ale nyní jsou
používání zákonů o lidských právech k uplatnění právní ochrany a základních svobod. Tak jako
jejich lidskost se vyvíjí, takže ta naše ubývá.
Příjmení
měsíc těžební společnost s názvem Lafarge Redland Aggregates obsadila Skotsko
ministr životního prostředí k soudu s odůvodněním, že jeho lidská práva byla
uražený. Článek 6 Evropské úmluvy stanoví, že lidské bytosti
by jim mělo být umožněno spravedlivé projednání případů, kterých se účastní
„v rozumné době“. Lafarge trvá na tom, že výsledky
veřejné vyšetřování jejího plánu vykopat horu v South Harris bylo
bezdůvodně opožděné. Společnost, jako kampaňový akademik Alastair McIntosh
argumentoval, může mít dobrý důvod si stěžovat, ale využít k tomu zákon o lidských právech
tisk jeho případ vytváří děsivý precedens.
Projekt
koncept byl vyvinut ve Spojených státech. V roce 1868 14. dodatek k
Ústava byla zavedena s cílem rozšířit na černochy zákon
ochrany, které se těší běloši: rovnost podle zákona, právo na život,
svobodu a užívání majetku. Do roku 1896 řada mimořádných
rozsudky zkorumpované, bílé a korporacemi ovládané justice uspěly
upírání těchto práv černochům, které měli chránit, zatímco
udělovat je místo toho korporacím.
Ačkoli
černoši nakonec získali svou právní ochranu, korporátní lidé
práva nebyla nikdy zrušena. Ve skutečnosti, zatímco oni postupně rozšířili
hranice své vlastní lidskosti, společnosti zajistily, že naše jsou vždy
zdrženlivější.
Firmy
ve Spojených státech tvrdili, že regulaci svých reklam resp
omezování jejich politických darů porušuje jejich „lidské právo“.
„svoboda slova“. Trvali na tom, že jejich práva na
„pokojné užívání majetku“ by mělo zavazovat místní úřady
udělte jim stavební povolení a zabraňte pokojným demonstrantům ve shromáždění
na jejich zemi.
At
zároveň však přispěly k tomu, že „sociální,
ekonomická a kulturní“ práva, což nám mohlo umožnit zpochybnit
jejich dominance, zůstávají pouze „aspirační“. Jako právník Daniel
Bennett poukázal na článek 13 Evropské úmluvy, podle kterého jsme
mohl zpochybnit absolutní kontrolu nad fundamentálními společnostmi
zdrojů, byl záměrně vyloučen z našeho vlastního zákona o lidských právech.
Korporační
lidská práva doprovází neustálá eroze odpovědnosti.
Omezené ručení jim umožňuje zbavit se závazků vůči svým věřitelům.
Zakládání dceřiných společností – považovaných ze zákona za samostatné subjekty – je umožňuje
zbavit se svých závazků vůči nám ostatním. A přitom mohou používat člověka
zákony o lidských právech proti nám, nemůžeme proti nim použít zákony o lidských právech, jako jsou tyto
byly vyvinuty tak, aby omezovaly pouze aktivity států. Pokud jde o zákon
znepokojení, korporace jsou nyní lidštější než my.
Projekt
potenciální důsledky jsou závažné. Vlády by se mohly ocitnout neschopné
zabránit reklamě na tabák, ukládání toxického odpadu nebo vývozu
zbraní diktaturám. Přesto v Británii veřejná diskuse o tomto problému proběhla
zatím byly omezeny na stránky Stornoway Gazette.
Projekt
stvoření, které jsme vymysleli, aby nám sloužili, přebírají vládu. Zatímco jsme se trápili
o síle nanotechnologií a umělé inteligence, naší nadvládě tím
těla, která jsme vytvořili, ale ztratili jsme prostředky k ovládání, již dorazila. to je
je jistě nepředstavitelné, že bychom měli počítačům přiznávat lidská práva. Proč tedy
měly by si je užívat korporace?
Nová kniha George Monbiota „Zajatý stát: převzetí společnosti
Británie“ vydává Macmillan, 12.99 GBP