Listopadové volby byly pro mírové hnutí neúspěchem, nejen kvůli porážce senátora Russe Feingolda, ale i z hlubších důvodů.
Obě strany spolupracovaly na tom, aby se Afghánistán nedostal do celostátních předvolebních debat a mediálního pokrytí – zatímco jen v období červen až listopad bylo na bojišti zabito 274 amerických vojáků a 2,934 XNUMX bylo zraněno.
[Oficiální americká bilance za Obamy v Afghánistánu se stala 732 mrtvými a 6,480 12.5 zraněnými; náklady daňových poplatníků za Obamy jsou 113 miliardy dolarů měsíčně, XNUMX miliard dolarů ročně.]
Demokratičtí kandidáti se letos rozhodli nepoužít Afghánistán-Irák jako problém možná proto, že se stali Obamovými válkami. Podle New York Times dokonce USA plánují zorganizovat pozvání k setrvání v Iráku po aktuálním termínu v roce 2011, ale zoufale chtěly, aby se spor nedostal do předvolebních debat. [NYT, 18. srpna]
S republikánskou kontrolou sněmovny budou mít protiváleční demokraté jen malý prostor pro slyšení nebo manévrování proti válkám. Bylo 162 členů Sněmovny, téměř všichni demokraté, kteří začátkem tohoto roku hlasovali proti financování války nebo pro ústupovou strategii, což je čtvrtina Sněmovny. V Senátu Feingold vytvořil podobnou legislativu, která získala 18 hlasů, přičemž počet se pravděpodobně nezvýší.
Názor některých, že ultrapravicoví, fiskálně konzervativní republikáni budou hlasovat s mírovými demokraty, je z velké části fantazie. Republikáni jako Karl Rove letos na podzim nechtěli propagovat svou podporu Obamově eskalaci vojsk, zatímco se připravují na něj zaútočit za to, že v červenci příštího roku nedosáhl „vítězství“. Například senátor John McCain, který plánuje cestu do Afghánistánu, řekl agentuře Reuters, že „toto datum stažení, které prezident oznámil bez jakékoli vojenské rady nebo poradce, nám způsobilo obrovské problémy v našich operacích v Afghánistánu, protože naši nepřátelé jsou povzbuzováni. a naši přátelé jsou tam zmatení." [Reuters, 3. listopadu]
McCainův komentář byl obrovskou lží, ukazatelem budoucí rétoriky kampaně. Jak McCain dobře ví, Obama neuvedl „datum stažení“, pouze datum „zahájení“ postupného vyřazování. Obama měl měsíce vojenských rad a rad, jak uvádí nejnovější kniha Boba Woodwarda. Ve skutečnosti, podle Woodwarda a Jonathana Altera, měl Obama slovo Petraeuse, že nebudou mít žádné stížnosti na termín v červenci 2011. V srpnu však Petraeus prohlásil: „Prezident mě sem neposlal, abych hledal elegantní odchod.
Obamův slib zahájit červencové stažení může přinést malou nebo žádnou podporu mírového hnutí, pokud nezahrne časový plán a podstatná čísla a neukáže pokrok v diplomacii a rozhovorech s Talibanem. Prezidentova situace je podobná jeho problémům se zdravotní péčí, kdy se zdálo, že přehnaně slibuje a nedodržuje, takže jeho základna opět zůstala bez nálady. [Je třeba poznamenat, že Obama zaujal mezi svými interními poradci nejsilnější pozici v oblasti strategie odchodu, podle Woodwarda, přičemž Hillary Clintonová okamžitě podpořila jakoukoli eskalaci jednotek, kterou si Petraeus přál.]
Dalším testem pro Obamu bude, zda jeho prosincová revize politiky v Afghánistánu povede pouze k další ratifikaci status quo Afghánistánu. Pak přichází další rozpočtová bitva, kdy protiválečné síly v Kongresu jsou ve větší taktické nevýhodě než loni. Do té doby budou Obamova skutečná čísla čerpání v Afghánistánu veřejně známá, přičemž republikáni, armáda a většina médií budou proti nebo budou skeptická.
Národní volby v roce 2012 se podle očekávání odehrají o Afghánistán, Irák, Pákistán a dlouhou válku, kterou preferují republikáni a generálové, přičemž Obama bude upřednostňovat postupné odčerpávání vojsk, aby mohl investovat do své domácí agendy.
Války budou v každém případě pokračovat, se zvyšujícím se rizikem teroristických útoků na USA, krvavých bažin na bojištích a USA podporujících nepopulární režimy v Kábulu, Bagdádu, Islámábádu a Jemenu. Války jsou nevyhratelné a nedostupné, ale nikdo u moci si to netroufá říct.
Mírový blok – skupiny aktivistů, členové protiválečného Kongresu, spisovatelé a umělci, zde i napříč NATO – může do roku 2012 vyvinout masivní brzdu proti válečné mašinérii, pokud války zůstanou hluboce nepopulární. Ale vzhledem k absenci politického státnictví se Petraeus nemusí bát, protože poslední fáze bude všechno, jen ne půvabná.