Přemýšleli jste někdy nad tím, proč je mainstreamové rádio tak nadbytečné? Proč můžeme slyšet stejnou píseň tolikrát za jeden den? Nebo proč tolik umělců zní podobně?
Odpověď může spočívat ve třech slovech: Clear Channel Communications.
Během posledních několika let byl Clear Channel, největší vlastník AM/FM rádia v zemi, několikrát zapleten do skandálů týkajících se payola, praxe vymáhání peněz výměnou za vysílací čas pro nejžádanější umělce nahrávací společnosti.
Payola je nelegální a je tomu tak po celá desetiletí, ale Clear Channel a jemu podobní vždy našli způsob, jak to obejít. Tyto platby mohou dosahovat až tisíců dolarů za pouhý týden vysílání. Konečný výsledek: mohly hrát pouze kapely s podporou od velkého vydavatelství a kapely, které si to nemohly dovolit, byly ponechány napospas. Před několika lety se tato praxe vrátila s takovou pomstychtivostí, že si několik komentátorů a hudebních fanoušků začalo stěžovat na skomírající playlisty mainstreamových rádií. „Komerční rádio dávno přestalo být dobrým zdrojem pro objevování nové hudby,“ uvádí v článku z roku 2003 Barry Willis ze Stereophile. "vysokoškolské rozhlasové stanice, služba DMX kabelové televize a internet jsou mnohem bohatšími zdroji." Clear Channel očividně začal cítit teplo a pokusil se rychle změnit melodii.
Letos v květnu Federální komise pro komunikace uzavřela dlouhé vyšetřování této záležitosti. Clear Channel a tři další komunikační monstra zaplatili 12.5 milionu dolarů na pokutách (pouze kapesní) a přiznali, že se nedopustili žádného pochybení. Snad největším vítězstvím, které z toho vzešlo, byla dohoda, že Clear Channel bude od svých stanic vyžadovat, aby věnovaly 4,200 hodin nezávislým a místním umělcům.
Podle dohody byly formuláře zveřejněny online, aby nezávislí umělci mohli požádat o airplay. Konečně to vypadalo, že dojde k nějakému pokroku v tom, aby rádio bylo živější a rozmanitější. Ale minulý měsíc spadla druhá bota. V aplikaci pro DC 101 FM bylo odhaleno, že umělci byli povinni podepsat svá práva na digitální vystoupení, pokud se Clear Channel rozhodne použít skladbu přes internet. Co to znamená, bylo stručně uvedeno v prohlášení koalice Future of Music: "Jinými slovy, Clear Channel žádá umělce, aby se vzdali svého práva na honorář, když digitálně vysílá umělcovo dílo." Podobný jazyk byl nalezen v aplikacích jiných stanic.
Jenny Toomey, výkonná ředitelka koalice Future of Music Coalition to vyjádřila dobře: „Je to, jako by se liška podruhé chytila v kurníku a tvrdila, že by se neměla dostat do problémů, protože nechal slepice na pokoji… jíst všechna vejce."
Tolik k vyrovnání podmínek.
Ještě horší je to, že Clear Channel není jen významným hráčem, je to skutečný monstrum. Od deregulace rádia v zákoně o telekomunikacích z roku 1996 získala společnost kontrolu nad šedesáti procenty pozemních rozhlasových stanic.
A ano, toto je stejný kanál Clear Channel, který zakázal Dixie Chicks poté, co vystoupili proti Bushovi. Kdo zakázal jakoukoli politickou píseň přímo po 9. září, včetně všeho od Rage Against the Machine. A kdo pomáhal sponzorovat proválečná shromáždění před invazí do Iráku.
Ve hře je ale širší trend. To, co tento skandál ilustruje, je další způsob, jak hudební průmysl poškozuje hudbu samotnou. Rozhlasové konglomeráty se zajímají pouze o to, jak moc dokážou vytěžit z dnešní hudby. Ale je to mozek, zručnost a talent hudebníků, kvůli kterým chceme na prvním místě poslouchat. Dokud se nezbavíme parazitů, kteří se z nich louhují, pak se umělci nikdy nedočkají slušného otřesu.
******
Alexander Billet je hudební novinář a aktivista žijící ve Washingtonu DC. Je pravidelným přispěvatelem do Znet a Dissident Voice a objevil se také v CounterPunch, Socialist Worker a MR Zine.
Jeho blog, Rebel Frequencies, si můžete prohlédnout na adrese http://rebelfrequencies.blogspot.com a můžete ho kontaktovat na adrese [chráněno e-mailem]