Když byl Vladimir Putin prezidentem, rád dával krátké, poněkud ironické odpovědi na těžké otázky. Když se ho například v roce 2000 moderátor americké televizní talk show Larry King zeptal, co se stalo s Kurskem, Putin odpověděl: "Potopil se."
Nyní, když je Putin premiérem, tráví méně času otázkami obrany a zahraniční politiky a mnohem více času řešením ekonomických problémů země.
Můžeme se ho tedy zeptat: "Vladimire Vladimiroviči, co se stalo minulý týden na burze?" Jeho odpověď by mohla velmi dobře znít: "Také se potopila."
Ve skutečnosti trh zaznamenal řadu rekordních propadů, stejně jako dříve dosahoval rekordních zisků. Globální krize zatím ovlivňuje ruský finanční sektor vysokou inflací a klesajícím akciovým trhem.
To také vedlo k oslabení bankovního sektoru. Zdá se, že každý druhý týden běží k vládě další ruská banka se žádostí o půjčku od státního penzijního fondu. Bankéři si pravděpodobně mysleli, že většina Rusů stejně nebude žít tak dlouho, aby se stali důchodci, zatímco banky ty peníze dnes zoufale potřebují.
Americká finanční krize ukazuje, jak zavádějící byl ruský ekonomický kurz. Rusko investovalo asi 100 miliard dolarů ze svých 568 miliard dolarů zlatých a devizových rezerv do amerických hypotečních gigantů Fannie Mae a Freddie Mac. 40procentní pokles cen akcií těchto obrovských úvěrových společností vyvolal vážné otázky ohledně jejich solventnosti a schopnosti dostát svým dluhovým závazkům, včetně 100 miliard dolarů, které Rusko investovalo ze svých rezerv.
Mnoho ruských analytiků, obchodníků a vládních úředníků se snaží uklidnit veřejnost argumentem, že američtí hypoteční giganti jsou daleko od bankrotu, což znamená, že zhruba 18 procent ruských zlatých a devizových rezerv, které byly investovány do těchto společností, nebude být ztracen. Snaží se nás přesvědčit, že světová krize se Ruska nedotkne. Říkají nám, že ačkoli banky a hypoteční firmy po celém světě bojují o přežití, ruské finanční instituce budou prosperovat. Přestože ceny nemovitostí celosvětově prudce klesají, podle expertů budou hodnoty nemovitostí v Moskvě a Petrohradu nadále stoupat, jako by se nic alarmujícího nedělo.
Stručně řečeno, říká se nám, že ruský kapitalismus je soběstačný, neporazitelný a jedinečný, ne nepodobný pohledu Josefa Stalina na jeho socialistickou společnost. Není zcela jasné, proč se naše vláda a obchodní lídři tak horlivě snažili otevřít ruské trhy a vtáhnout nás do globální ekonomiky, pokud nyní zamýšlíme vést jakousi osamělou existenci, ekonomicky izolovanou od všeho, co se děje se zbytkem světa. Hlavní otázka zní: Co budeme dělat, až se globální ekonomický systém zhroutí?
Špatná zpráva pro vládu je ale obvykle dobrá pro opozici. Kdo zde získá?
Liberálové si naivně myslí, že pokles světových cen ropy bude znamenat konec vlády Putina a prezidenta Dmitrije Medveděva. Ale opozice se může chopit a udržet moc pouze tehdy, pokud má alternativu, kterou může nabídnout. Bohužel má jen málo životaschopných politik, které se liší od těch, které zastává neúspěšná vláda.
Toto je hlavní problém hlavní ruské opoziční skupiny The Other Russia: Může shromáždit pouze komický alternativní parlament, jako je Národní shromáždění a špatně navštěvované Pochody disidentů.
Boris Kagarlitsky, člen Mezinárodního institutu, je ředitelem Institutu globalizace a sociálních hnutí v Moskvě. Jeho poslední knihou je Empire of the Periphery: Russia and the World System (2008)
The Moscow Times, 24. července 2008