Vím, že po desetiletích filmové závislosti po složení poplatku za vstup někde mezi pultem s cukrovinkami a sedadlem ztratím svou kritickou citlivost tím, že si nasadím pár neviditelných (virtuálních) brýlí, nástrojů optického klamu, které mi umožňují vidět téměř vše, co chci v každém filmu.
Bratři Coenové (Joel a Ethan) prostřednictvím svých filmů spřádali filmové příběhy, aby vyvolali maximální flexibilitu, aby se diváci mohli ztotožnit s pokřivenými lidmi a idiotskými problémy v jejich vlastních životech.
Jejich nový film „A Serious Man“ znovu vytváří Satanovo brutalizaci Joba, přičemž karikaturní teologové se v bromidech domnívají o zdroji jeho utrpení. Hlavní hrdina bratří Coenů se však nedokáže přimět k tomu, aby vyzval Boha, nebo dokonce položil zřejmou otázku: Jak mohl Bůh dopustit tolik bídy a hrůzy? Bůh samozřejmě na konci filmu stejně filmově zareaguje. Ale na rozdíl od příběhu Job, "Seriózní muž" přidává humor k věčnému pokusu o smíření zla s naprostou vírou v Boha. Tento film mě přivedl k zamyšlení nad iracionální silou, kterou má ortodoxie v našem světě, sahající od Blízkého východu až po Republikánskou stranu.
Stejně jako desítky milionů lidí tehdy a dnes i moji prarodiče praktikovali rituály pravoslaví. Dodržováním „zákonů“ (bez ohledu na to, jak iracionální) projevovali víru v Boha. Ti, kdo zpochybňovali takové absurdní praktiky, prokázali nedostatek víry. Jako já – jako dítě i jako dospělý. Víra vedla moji babičku k tomu, že v našem nekošer domě odmítla sníst byť jen jablko. Když kolem procházely jeptišky v habitu, zakryla mi oči a zamumlala kletby jidiš, aby mě ochránila před dybbukem, zlý duch utekl z židovské verze pekla, které obývá živé tělo, aby dokázal to, co nedokázal, když byl naživu.
Film začíná scénou takového mystického škubání – odehrávajícího se v 19. století, ve kterém se objevuje blázen (žalostně neúčinný, nešťastný a bázlivý člověk), jeho manželka, která je beze sporu, a starý, roztomile vyhlížející rabín, který zemřel před třemi lety, v roce který žije tento dybbuk. Vystřiženo ze sekáčku v truhle rabína (vložila ho tam nebbishova manželka) do roku 1967.
Seznamte se s nebbishem 2, Larrym Gopnickem (Michael Stuhlbarg), logickým a na víře založeným profesorem fyziky na středozápadní univerzitě, jehož mysl odmítá vypočítat svůj vlastní chaos. Jeho život je na hovno, ale vztyčil oblak popření, aby to nepřiznal. Vplížil se do Larryho nějak ghúl z 19. století z Polska, aby ho potrápil?
Larry vysvětluje matematické rovnice svým nezainteresovaným studentům. Rabín vysvětluje pasáže Tóry v hebrejské škole, zatímco Larryho 12letý syn Danny (Aaron Wolff) poslouchá Grace Slick a Jefferson Airplane na svém kapesním magnetofonu. "Když se zjistí, že pravda je lež a veškerá radost ve vás zemře, nechcete někoho milovat?" Rozhořčený rabín zabaví vysílačku, kde Danny schoval 20 dolarů, které ukradl své starší sestře, aby zaplatil obchodníkovi s trávou, také tyranovi Hebrejské školy.
Do Gopnickovy rodiny z Pekla patří také starší teenager Sarah (Jessica McManus), který krade z Larryho peněženky, aby zaplatila plastiku nosu a je posedlá mytím vlasů, a jeho žena Judith (Sari Lennick), která oznamuje, že miluje Sy. Ableman (Fred Melamed) — pompézní pokrytec známý v židovské komunitě založené na víře jako „vážný muž“.
Mezi Larryho problémy patří jeho soused milující zbraně a Židy, který zasahuje do Larryho majetku, sběratelé účtů, kteří se ho snaží přimět zaplatit dluhy, které nedluží, a jeho neurotický bratr Arthur (Richard Kind), který se zřítí na gauč a tráví hodiny. v koupelně vypouštěl vřed na krku – a tak zabránil Sarah umýt si vlasy. Larryho narůstající stres a agónie ho nutí hledat pomoc a moudrost, ale nestěžovat si.
Rabíni – jako kněží, ministři nebo imámové – nabízejí Larrymu fráze. Například desítky milionů Američanů vkládají svou víru do takové pompéznosti, která se vydává za náboženskou moudrost. Nejmladší rabín říká Larrymu: "Podívej se ven. Život je jako to parkoviště." Larry vypadá. Vidí zaparkovaná auta.
Stejně jako rabíni, Larryho rodina také zůstává lhostejná k jeho peripetiím. Fixují se na své vlastní potřeby: hrnec, plastika nosu a sňatek se Sy. Ale Larry nedokáže litovat ani sám sebe, protože ho posedly jeho pochybnosti o sobě a vnitřní vina. Je tohle ten pravý dybbuk?
Larry nikdy nezpochybňuje svou víru a začíná čelit svým problémům. Bůh mu odpověděl. Nebo ano? Jeho lékař telefonuje o výsledcích testů na rakovinu prostaty a tornádo se stočí k synagoze. Larryho ukamenovaný syn zírá s úžasem. Nepřenese se nebbish gen?
Jeden filmový divák se obával, že „tento film podnítí antisemitismus“. Tím, že se smějeme bláznům, smějeme se sami sobě. Má ortodoxie – jakéhokoli náboženství nebo politické sekty – smysl pro humor podezřelý, ne-li přímo podvratný?
Landau je členem Institutu pro politická studia a filmařem (dvd přes roundworldproductions.com). Jeho knihu BUSH AND BOTOX WORLD vydalo nakladatelství Counterpunch.