Od Tapani Lausti
Ve Finsku probíhá zuřivá debata o důsledcích ukrajinského konfliktu. Každý, kdo se nechce připojit k hysterii ohledně ruských záměrů v Evropě, je označen za Putinova lízače bot. Každý, kdo poukazuje na destabilizující roli Západu a zejména USA, musí snášet osobní týrání, jak to zažil tento spisovatel.
Bylo znepokojivé pozorovat sílu protiruských nálad ve Finsku. Ve světle historie finsko-ruských vztahů to samozřejmě není překvapivé, ale nedostatek racionální analýzy je znepokojivý. Člověk nemusí schvalovat Realpolitik jako základ zahraniční politiky velkého národa, ale zdálo by se rozumné pochopit, že Kreml se cítí být vyprovokován východním tlakem NATO, stejně jako USA v minulosti nepřijaly ruské základny poblíž svých hranic. Pamatujete na kubánskou krizi v roce 1962?
Současné Rusko je neklidná země s hlubokými ekonomickými a sociálními problémy. Její ekonomika založená na oligarchech není vysněnou společností nikoho. V propagandě nových studených válečníků je také líčena jako agresivní země připravená poslat své tanky na Západ. Západ je v tomto scénáři samozřejmě vnímán jako morálně neposkvrněný svět s vysokými ideály. Nicméně mnoho amerických a evropských politiků, kteří předstírají, že jsou naprosto šokováni ruskou anexi Krymu, neprojevili žádný šok ze zničení Iráku se stovkami tisíc nevinných obětí. Strážci západní „morálky“ v poslední době neprojevili žádný odpor k masakrům nevinných civilistů v Gaze a na východní Ukrajině (kyjevskými silami).
Pokud jde o „hodnoty“ uplatňované v západních společnostech, realita již dávno opustila ideology kapitalismu. Na těchto stránkách jsem citoval finského byrokrata EU Olliho Rehna, který rapsodoval: „Pro Evropany a Američany je víra v demokracii, ústavní stát a svobodu vlastní. Základním kamenem naší společnosti je víra v rovnost pro všechny a základní práva každého člověka. Na těchto hodnotách jsou založeny principy evropského a amerického způsobu života.“ (Finové debatují o „západních hodnotách“, 16. července 2013))
Tento druh denního snění je směšný. Americký spisovatel Henry A. Giroux popisuje realitu politiky své země takto: „Co chybí v opakujících se debatách, které dominují politice Washingtonu, je uznání, že skutečným problémem není ani dluh. strop ani stav ekonomiky, ale mocná forma autoritářství, která představuje hrozbu pro samotnou myšlenku demokracie a institucí, veřejných hodnot, formativních kultur a veřejných sfér, které ji živí. Spojené státy se blíží ke kritickému bodu ve své historii, kdy rostoucí síly tržního extremismu – ponechané bez kontroly – překalibrují způsoby vládnutí, ideologii a politiku, aby nedotknutelné elitě poskytly fantastické bohatství a právní imunitu. (Nové autoritářství ve věku uměle vytvořených krizí, Truthout, 24. srpna 2014)
Co se týče dalšího pilíře anglo-americké „morálky“, Velká Británie prochází krizemi legitimity svých vládnoucích elit. Ve své knize Proti askeziRichard Seymour poznamenává, jak zneužívání veřejných prostředků mnoha poslanci spojilo politickou třídu s „obecnou aurou korupce“. Tak Seymour: „Vytvářelo to dojem, že parlament tak daleko od toho, aby byl vlídným poskytovatelem služeb a ochrany, byl pro spiv stále více autoritářským, vzdáleným a nedemokratickým útočištěm.“ (str. 139)
Ať už jsou záměry Ruska na východní Ukrajině jakékoli, alarmující řeči NATO o zastavení Ruska jsou záměrně provokativní. Vedoucí země aliance, USA, se považuje za nadřazenou všem mezinárodním pravidlům. Americký komentátor Paul Craig Roberts píše: „Žádné zákony, domácí ani mezinárodní, neomezují USA v mučení. Zákony nebrání USA v útocích na suverénní země nebo v provádění vojenských operací uvnitř hranic suverénních zemí. Ústavní ochrana a řádný proces nebrání USA zadržovat občany donekonečna nebo je zabíjet pouze na základě podezření nebo obvinění. (Leninista v Bílém domě, Informační oddělení, 28. srpna 2014)
Rusko pravděpodobně nechce anektovat východní Ukrajinu ani napadnout pobaltské země. Má dost ekonomických a sociálních problémů, aniž by začala destabilizovat celý kontinent. Na druhou stranu se zdá, že USA jsou ochotny destabilizovat velkou část světa. Brazilský potulný novinář Pepe Escobar to nazývá „Impérium chaosu“ (Od Minsku po Wales je klíčem Německo, RT, 28. srpna 2014)
Pro-NATO tábor ve Finsku tuto realitu naprosto nezná. Přibližují Finsko k NATO tím, že prosazují „dohodu o podpoře hostitelské země“, která umožňuje pomoc aliančních jednotek ve Finsku v mimořádných situacích. Představují si, že spojení země s USA zaručuje bezpečnost tváří v tvář „ruské hrozbě“. Obviňují Rusko z porušování mezinárodního práva. Z pohledu anexe Krymu to lze považovat za spravedlivé obvinění, i když odborníci se v této věci rozcházejí. USA však již dávno prohlásily, že stojí nad mezinárodním právem. Přídomek „Impérium chaosu“ je dobře zasloužený. (Vidět Dělat svět nebezpečnějším, 1 listopad 2007).
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat