Nejprve video námořní pěchoty Spojených států, jak močí na těla zabitých Afghánců. Pak odhalení, že kopie Koránu byly spáleny na letecké základně Bagram, která také slouží jako americký zajatecký tábor v Afghánistánu. Při násilné reakci zemřelo téměř třicet Afghánců a několik vojáků NATO. A jak jsem zmínil ve svém sloupku ze 4. března, korespondent BBC v Kábulu popsal tyto události a násilné reakce veřejnosti na ně jako bod zlomu pro NATO v afghánské válce.
Stejně jako americký velitel generál John Allen a prezident Obama doufali, že jejich omluva pomůže uklidnit situaci, přichází další katastrofa. Pokud lze věřit oficiálním zprávám, americký voják opustil svou základnu uprostřed noci, vstoupil do domů vesničanů, probudil afghánské rodiny ze spánku a chladnokrevně zastřelil své oběti. Po zabitích se voják údajně vydal americkým velitelům a byl letecky odvezen ze země. Od té doby byl jmenován jako St. Sgt. Robert Bales. Jiné zprávy říkají něco jiného story, což naznačuje, že skupina vojáci byl zahrnut. Vypadali opilí a smáli se, zatímco se pustili do orgií násilí vrtulníky vznášel se nahoře.
Masakr byl spáchán v Kandaháru, provincii, kde síly NATO pravidelně provádějí noční nálety na afghánské domy. Chytají a zabíjejí muže, kteří jsou široce popisováni jako Taliban, jejich příznivci nebo sympatizanti. Mužští členové rodiny proto v noci opouštějí své domovy, aby unikli cizím silám. To vysvětluje, proč 9 ze 16 zavražděných byly děti. Zbytek zahrnoval nejméně čtyři ženy a pět Afghánců bylo zraněno. Několik těl bylo spáleno.
Masakr v Kandaháru má ozvěny My Lai – vesnice v Jižním Vietnamu, kde americké jednotky zmasakrovaly neozbrojené civilisty včetně žen, dětí a starých lidí téměř přesně před 44 lety, 16. března 1968. Můj Lai masakru trvalo čas, než vyplaval na povrch, protože bylo učiněno mnoho pokusů jej bagatelizovat. Vojáci, kteří se pokusili zastavit zabíjení, byli odsouzeni americkými kongresmany a dostávali nenávistné dopisy a výhrůžky smrtí. Trvalo třicet let, než byli vyznamenáni. Potrestán byl pouze jeden americký voják, poručík William Calley. V domácím vězení strávil pouhé tři roky, přestože dostal doživotí.
Chování amerických úřadů po masakru Afghánců bude pod kritickou kontrolou. Ti, kteří musí nést konečnou odpovědnost, budou muset v nadcházejících letech žít s pocitem viny. A masakr bude i nadále pronásledovat svědomí mnoha lidí v Americe i jinde. Obecný sentiment v Afghánistánu se již stal nebezpečně nepřátelským vůči zahraničním vojákům. Nyní, Zprávy z Kábulu říkají, že Afgháncům „došla trpělivost“.
Uprostřed těchto událostí (američtí mariňáci močení na mrtvá těla v lednu, pálení Koránu v únoru, masakr v březnu) se prezident Obama rozhodl vyvolat srovnání mezi ním a dvěma legendárními postavami historie, Mahátmou Gándhím a Nelsonem Mandelou. Poslední události v Afghánistánu jsou pro mě děsivé a načasování prezidentova pokusu dovolávat se paralel s Gándhím a Mandelou je odporné. Ukazuje, co moc dělá s jeho držitelem.
O sbírce peněz v New Yorku, kde prezident Obama přednesl svůj projev, když hledal podporu pro druhé funkční období, bylo napsáno mnoho. Opakuji to, co je zřejmé, když říkám, že země, kterou vede, byla zapojena do řady válek, které vedly k úmrtím a ničení obrovského rozsahu. Jejich dědictví si bude i nadále vybírat krutou daň. I když se americké síly stáhly z okupovaných zemí nebo přestalo bombardování ve velkých výškách bez rozmístění amerických jednotek na zemi, nebudeme vědět, jak dlouho a na kolika místech se vedou Obamovy tajné války. Ve volbách v listopadu 2008 nabídl naději na definitivní změnu. Zůstává stejně iluzivní jako za jeho předchůdce George W. Bushe.
Obama a NATO přesunuli a rozšířili válečné dějiště – v Pákistánu, Libyi, Jemenu, Sýrii, Keni, Somálsku a možná i v místech, o kterých nevíme. Jeho taktika je stále hrozivější pro nepřátele i přátele, spojuje stále více války a rutinní záležitosti mezinárodních vztahů, obchodu a tak dále.
Přestože se americká armáda stáhla z Iráku a afghánský projekt se chýlil ke konci, existuje výbušnější situace od jižní Asie po severní Afriku. Scénář velké války v regionu pronásleduje mnohé. Obama se může zdát neochotný zaútočit na Írán nebo Sýrii. Ale o tom, že tajné válčení hlavních mocností a jejich zástupců pokračuje, není pochyb. Agresivní intervenční instinkt Obamovy administrativy je na odiv. A dělat paralely mezi ním a velkými dušemi, jako jsou Gándhí a Mandela, je groteskní parodií na jejich historické boje.
Na newyorské fundraisingové akci Obama řekl, že „změna, za kterou jsme bojovali v roce 2008, neproběhla vždy tak rychle, jak bychom si přáli… skutečná změna, velká změna je vždy těžká“. Poté udělal skok do historie a pokračoval: „Gándhí, Nelson Mandela – to, co udělali, bylo těžké. Chce to čas. Zabere to více než jeden termín…“
Korupce infikuje náš svět v mnoha podobách: materiální i morální, viditelná i neviditelná, přímá i nepřímá. Ale základním motivem všeho zkorumpovaného je silný oportunistický instinkt prospět sobě na úkor druhých lákáním nebo podvodem. Není divu, že politika tolik upadla do neblahé pověsti. Aforismus anglického historika devatenáctého století Lorda Actona, že „Moc má tendenci korumpovat a absolutní moc korumpuje absolutně“, nabyl dnes zvláštního významu.
Používat jeho politickou mantru „změny“ a snažit se ukázat podobnost s Gándhího a Mandelovým životem a úspěchy je jedna věc. Pravda je jiná věc. Gándhí nikdy neusiloval o žádnou politickou funkci, nikdy ji nezastával a nebojoval v žádných volbách. Po svém uvěznění na 27 let byl Mandela neochotným prezidentem Jižní Afriky. A dal jasně najevo, že bude sloužit pouze jedno funkční období, dokud se připraví nová generace nástupců.
Mandela především využil svého předsednictví k tomu, aby se vyhnul krvavé lázni a stabilizoval zemi, když se apartheid zhroutil. Právě z těchto důvodů byli Gándhí i Mandela tak impozantními odpůrci nerovných a nespravedlivých systémů, proti kterým bojovali.
Nenásilí bylo Gándhího nástrojem. Když vypuklo násilí, Gándhí stáhl své hnutí proti Britům. Myslel na ostatní, muslimy a Nedotknutelné, které nazýval Harijans (Děti Boží). Zaplatil nejvyšší cenu, když ho v roce 1948 zavraždil hinduistický fundamentalista. Gándhí ani Mandela neuvažovali o útoku na jinou zemi, podepisování příkazů k vraždě, zveličování nebo vymýšlení faktů o lidech, které považovali za protivníky.
Mandelův africký národní kongres byl inspirován Gándhím. Jakmile si ale organizace uvědomila, že drtivá většina černochů v Jižní Africe stojí proti režimu apartheidu, jehož brutalita byla výjimečná, ANC se zapojila do války nízké intenzity. A Spojené státy a Británie uvedly Mandelu jako „teroristu“.
Prezident Obama to nedávno odůvodnil útoky dronů uvnitř Pákistánu tím, že řekli, že „nezpůsobily velké množství civilních obětí“. Je nemožné si to nevykládat jako přiznání, že drony zabíjejí a zraňují civilisty. Ale to je v očích prezidenta podružná věc. Teprve před pár dny německý zpravodajský magazín Der SPEIGAL řekl, že zatímco za Bushova předsednictví došlo k útoku dronem každých 47 dní, interval nyní za prezidenta Obamy, nositele Nobelovy ceny za mír, je jen čtyři dny. Američané „již tímto způsobem popravili 2,300 lidí“. Nikdo dnes nemá šanci, pokud tento prezident rozhodne, že jeho čas vypršel.
Gándhího agitace za bojkot britského zboží ve prospěch domácích produktů a jeho obhajoba strohého života byly základními prvky antiglobalizačního hnutí své doby. Jeho étosem bylo „spotřebovat méně pro povznesení ostatních z chudoby a nedostatku“. Žil život, který kázal, a pro který ho Winston Churchill, tehdejší vůdce Impéria, hanlivě nazval „nahým fakírem“.
Ve světě, kterému dnes vládne prezident Obama, by Mahátma Gándhí a Nelson Mandela, kdyby mu nebylo devadesát a tak křehký, byli by jeho největšími nepřáteli. A klidně mohli být na Obamově seznamu pro útoky dronů. Naštěstí tomu tak není a tento prezident si může dopřát pohodlí.
Velcí lidé jako Gándhí a Mandela využívají sílu k omezení moci. Barack Obama patří mezi ty, kteří využívají moc k jejímu nahromadění. V tom spočívá morálka jakéhokoli srovnání v této debatě.
[KONEC]
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat