Chandra Prakash Gajurel, aka CP Gajurel nebo Gaurav, uvádí v článku dovezeném z s níže, skutečná poslední překážka. Není nepravděpodobné, že povstání třetího lidu v ulicích obnoví maoisticky vedenou vládu a koalici utlačovaných tříd ve formě demokratického centralismu vykonávajícího to, co by mohlo být považováno za diktaturu nad třídami utlačovatelů reprezentovanými takovými stranami, jako je Národní kongres a nad oportunistickými a revizionistickými tendencemi, jakými jsou například UML. Můj rozhovor s Gauravem je nalezen zde (fotka je jednou z několika pořízených v té době).
Lead to Entry at Kasama:
Tento článek byl zveřejněn na Web WPRM Británie.
Otázka: Představujete si roli nepálského kongresu a CPN (Sjednocené marxisticko-leninské) po Nové demokratické revoluci?
Odpověď: Pokud nezmění svou ideologicko-politickou linii, nepředpokládáme, že by se těch voleb mohli zúčastnit. Nový demokratický systém to nedovolí, pokud nezmění svou ideologicko-politickou linii a chování.
*** ***
Nepál: Soudruh Gaurav hovoří o demokracii a kulturní revoluci
Gaurav byl nedávno jmenován jedním z tajemníků nové vedoucí struktury Sjednocené komunistické strany Nepálu (maoistické) (UCPN[M]). Aktivisté z hnutí World Peoples Resistance Movement se s ním setkali ve stranické kanceláři v Paris Dand v Káthmándú, kde jsme se pokusili proniknout hlouběji do problematiky demokracie, konkrétně konceptu UCPN(M) demokracie 21. století, pořádání voleb v rámci Nové demokracie, a jak to souvisí s teorií a praxí Velké proletářské kulturní revoluce v Číně.
WPRM: V současné situaci, kdy se UCPN(M) zaměřuje na Novou demokratickou revoluci, se zdá důležitější než kdy jindy porozumět myšlence strany o demokracii 21. století, konkurenčních volbách v rámci Nové demokracie a socialismu, můžete vysvětlit tento koncept? nám?
Soudruh Gaurav: Ano, nyní jsme ve fázi dokončení Nové demokratické revoluce. Nový demokratický systém není socialistickým systémem. Je to buržoazní demokratický systém. Rozdíl je v tom, že revoluce se koná pod vedením proletariátu.
Starý typ buržoazní demokratické revoluce se odehrál pod vedením buržoazie, ale Nová demokratická revoluce bude probíhat pod vedením proletariátu. Když bude vedena proletariátem, povede to k socialismu a komunismu. Na druhé straně, je-li buržoazní demokratická revoluce vedena třídou kapitalistů, buď upevní kapitalismus, nebo, pokud se vůbec rozvine, vyvine se směrem k imperialismu. To je ten rozdíl. Takže Nová demokratická revoluce v tomto smyslu není socialistickou revolucí, je to buržoazní demokratická revoluce, ale je vedena proletariátem. A když proletariát povede tuto revoluci a revoluce bude dokončena, okamžitě se pohne směrem k socialismu. Neupevní buržoazní demokracii, bude směřovat k socialismu.
Tato debata byla vážně vedena během roku 1956 v Čínské komunistické straně (ČKS). Lidé jako Teng Siao-pching říkali, že jelikož jde o buržoazní demokratickou revoluci, je čas konsolidovat kapitalismus. Mao však řekl, že by se nemělo konsolidovat, mělo by jít kupředu k socialismu. To je základní rozdělení mezi Novou demokracií a socialismem. A otázka, která třída vede, je základní otázkou.
Pokud jde o volby, v rámci Nového demokratického systému bude existovat široká antifeudální a antiimperialistická aliance. To bude třídní charakter Nové demokratické revoluce. Je jistě pravda, že ne všechny antifeudální a antiimperialistické síly jsou komunisté.
Ale měla by existovat široká aliance UCPN(M) s různými politickými silami, které jsou antifeudální a antiimperialistické. Musíme uznat existenci těchto dalších politických sil, protože jsou spojenci proletariátu během Nové demokratické revoluce. Proto musíme zaručit jejich politickou svobodu a politická svoboda těchto stran již byla uplatněna i v Číně.
V Číně bylo kromě ČKS devět dalších politických stran, z nichž všechny byly antifeudální a antiimperialistické. Soutěžili a účastnili se voleb s ČKS a někteří z nich se stali ministry ve vládě. I v našem případě musíme tyto síly rozpoznat. Nejsou to komunisté, ale jsou to spojenci antifeudálních a antiimperialistických sil a měli by mít zaručenou politickou svobodu.
Když naše strana mluví o mnohostranné soutěži nebo demokracii, mluvíme o naší koncepci „demokracie 21. století“.
Rozdíl je však v tom, že v Číně byla podmínka, že všechny protifeudální a antiimperialistické síly musely spolupracovat s ČKS. To byl předpoklad. Ale teď naše strana mluví o tom, že umožní těmto politickým stranám soutěžit dokonce i s UCPN(M).
V Číně byla podmínka, že nesměli soutěžit, ale museli spolupracovat. Ve volbách udělali nějaký kompromis nebo vyjednávání a na základě konsensu určili kandidáty. V některých volebních obvodech ostatní strany předložily svého kandidáta a KSČ nikoli. A ve většině ostatních míst neměli kandidáta, ale podporovali kandidáta KSČ.
Ale tady v Nepálu dnes mluvíme o konkurenci. Všechny tyto politické strany budou moci soutěžit s UCPN(M). Můžeme mít přímé volby s těmito stranami a maoisty. To je ten rozdíl. Formulujeme takové věci, protože imperialisté a kapitalisté, kteří jsou nepřáteli socialismu a komunismu, obviňují komunistické strany, že nedovolují jiným stranám soutěžit. Říká se, že neexistuje žádná konkurence, není zde demokracie. A ve skutečnosti za starých časů existoval prostor pro to, aby tyto politické strany zmátly masy. Například jsou volby, ale je pouze jeden kandidát, a pokud musí všichni hlasovat pro stejného kandidáta, jaký to má význam? Je to něco jako výběr. Dáme ale jasně najevo, že lidé mohou volit své vlastní kandidáty a že budou více než dva kandidáti, mezi kterými si lidé mohou vybrat.
Kromě toho bychom měli dát lidem právo na odvolání. Pokud jimi zvolený kandidát není kompetentní nebo jde protilidovou cestou, bude zaručeno právo lidí na odvolání.
To je typ věcí, které musíme zavést do volebního systému. Teprve pak můžeme ujistit masy, že mohou volit kandidáta, který se jim líbí, a že jde o skutečné volby, kde je mnoho kandidátů. Volby budou mít jasný smysl. Pokud je pouze jeden kandidát, pak hlasování nemá smysl.
To je to, co máme na mysli pod pojmem „demokracie 21. století“.
WPRM: Jak se bude tato demokracie a využívání voleb vyvíjet, až se Nová demokratická revoluce vyvine do fáze socialismu? Bude v této době více než jedna komunistická strana?
Soudruh Gaurav: Nepředstavujeme si více než jednu komunistickou stranu, protože každá politická strana má třídní charakter. Proletariát by měl mít vlastní stranu.
Z dlouhodobého hlediska nakonec nebudou existovat různé politické strany. Když v tom případě dosáhneme socialismu, myslíme si, že další politické strany nebudou potřeba, protože společnost projde velkou změnou. Jiné třídy v té době nebudou.
WPRM: Představujete si roli nepálského kongresu a CPN (Sjednocené marxisticko-leninské strany) po Nové demokratické revoluci?
Soudruh Gaurav: Pokud nezmění svou ideologicko-politickou linii, nepředpokládáme, že by se těch voleb mohli zúčastnit. Nový demokratický systém to nedovolí, pokud nezmění svou ideologicko-politickou linii a chování.
WPRM: Soudruh Basanta v Dělníkovi č. 12 nedávno napsal, že Velká proletářská kulturní revoluce v Číně je zatím vrcholem aplikace v praxi dialektického materialismu, vědy o revoluci. Můžete pro nás shrnout poučení z kulturní revoluce, jak je formulovala UCPN(M)?
Soudruh Gaurav: Myslíme si, že kulturní revoluce je vrcholem rozvoje marxismu-leninismu-maoismu.
Protože marxismus-leninismus-maoismus je věda v procesu vývoje, není to něco statického. Je v procesu vývoje a tento vývoj je propojen s revoluční praxí. Z této praxe pochází naše ideologie. A z revoluční praxe, zkušeností z ruské a čínské revoluce az příkladů kontrarevoluce v těchto zemích Mao celou věc syntetizoval a rozvinul teorii kulturní revoluce.
Co Mao ve svém životě rozvinul, bylo víc než to, co ve své době dělal Lenin, protože pro Lenina nebylo možné uskutečnit kulturní revoluci nebo teoretizovat o kulturní revoluci. Během svého života, v době revoluce i po ní se snažil celou revoluci rozvíjet. Formuloval tolik myšlenek a teorií o revoluci. V případě Maa však Čína v té době nebyla kapitalistickou zemí, byla to semifeudální semikoloniální země.
Takže odpovědností ČKS bylo pokračovat v dokončení buržoazní demokratické revoluce a také v socialistické revoluci. Pro ČKS bylo historickou nutností splnit oba tyto úkoly. ČKS pod schopným vedením soudruha Maa vedla tyto dvě revoluce a v procesu rozvoje socialismu se naučila poučení, které si Mao vzal z kapitalistické obnovy v SSSR a mnoha pokusů zvrátit revoluci v samotné Číně. To byly materiály pro soudruha Mao Ce-tunga k rozvoji kulturní revoluce. Se všemi těmito materiály Mao rozvinul naši ideologii na kvalitativně vyšší úroveň. A my si myslíme, že kulturní revoluce je vrchol, řeší problém revoluce v tom, že může kontrarevoluci zabránit. Mnoho lidí říká, že kulturní revoluce byla čínským fenoménem,
bylo to provedeno v Číně, ať už správně nebo špatně, takže je to čínská otázka.
Ale myslíme si, že to není čínská otázka, je to otázka teorie a je to otázka ideologie. Je to tedy univerzální teorie. A my podporujeme kulturní revoluci jako univerzální teorii komunismu. Platí to pro Čínu a platí to i pro Nepál.
WPRM: Mao řekl, že buržoazie není jen mimo stranu, ale přímo v ní. Jak volby pomohou odhalit buržoazii uvnitř strany?
Soudruh Gaurav: Volby s tím nepomohou. Volbami nemůžete vykořenit buržoazii uvnitř strany.
Chcete-li vykořenit buržoazii ve straně, musíte provést kulturní revoluci, abyste zjistili, kdo jsou kapitalističtí uličníci ve straně. Volební proces neurčí všechny tyto věci. Volební proces se vztahuje k době, kdy existují další politické strany, které jsou spojenci proletariátu.
Budeme soutěžit pouze s těmito stranami, nikoli s loutkami feudalismu a imperialismu. Nemá smysl soutěžit s reakcionáři. Soutěž znamená soutěžit se spojenci, pouze přátelská soutěž. Takže diktatura bude stále uplatňována proti reakčním politickým stranám, profeudálním a proimperialistickým stranám.
Pokud jde o kapitalistické silničáře v komunistické straně, tato otázka nebude vyřešena volbami. To je jiné. Volby se týkají sestavování vlády a některých státních záležitostí.
Ale strana proletariátu by měla rozpory uvnitř strany řešit jiným způsobem. V tom případě musíme použít kulturní revoluci. Kulturní revoluce znamená, že strana by měla být propojena s masami. Masy dostanou plné právo odhalovat vůdce komunistické strany. Pokud jsou to opravdu kapitalisté-silničáři, musí být odhaleni. Toto je hmotnostní čára, jak ji formuloval Mao. Vytvořil slogan „bombardujte velitelství“. Sídlem se rozumí vlastní sídlo, nikoli sídla jiných stran, ale sídlo KSČ. Protože v ústředí je mnoho kapitalistických silničářů, takže lidé mají plné právo toto ústředí bombardovat. Lidé by měli být mobilizováni, aby odhalili kapitalistické roadstery. Pouze prostřednictvím kulturní revoluce můžeme vykořenit kapitalisty-silničáře.
WPRM: Kulturní revoluce zahrnovala mnoho příkladů praxe demokracie, jako je právo bombardovat velitelství, čtyři velké svobody, plakáty s velkými postavami, vytvoření Rudých gard, výbory 3 v 1 a dokonce i Shanghai commune, nemluvě o přeorientování zdravotnictví, vzdělávání a rozvoje směrem k venkovu. Proč si myslíte, že volby v rámci Nové demokracie mohou lidem nejlépe poskytnout demokracii?
Soudruh Gaurav: Demokracie, jak ji definovali kapitalisté nebo imperialisté, je podle jejich vlastní definice pouze politická svoboda, neboli soupeření ve volbách.
Ale pro nás to není jediná charakteristika demokracie. Demokracie znamená práva lidí na jídlo, zdravotní péči, vzdělání, všechny ekonomické požadavky. To jsou základní věci pro naši demokracii. Dáváme tedy přednost jiné definici demokracie.
To, co Mao předložil v kulturní revoluci, jsou rozhodně věci demokracie. Všechny tyto věci dodržujeme. Ale navzdory všem těmto požadavkům si myslíme, že volby jsou také nezbytné. V povaze volby zastupitelů preferujeme konkurenci, ale pouze ve fázi Nové demokracie. Až se společnost totálně změní na socialismus, pak volby možná nebudou nutné. Mluvíme o Nové demokracii. Když se společnost změní na socialismus, bude situace jiná.
Nemůžeme nyní tvrdit, že stejný způsob voleb bude uplatňován za socialismu. Když ve fázi Nové demokracie existují různé politické strany, dochází mezi politickými stranami ke konkurenci. Ale v socialismu se třídní charakter společnosti změnil, zásadně změnil. V tom případě nebude potřeba různých různých politických stran. A je jasné, že existence politických stran vlastně nebude nutná. Nebudou existovat. V takovém případě nebudou volby nutné.
WPRM: Jak zabrání praktikování kulturní revoluce a konání voleb kapitalistické obnově? Která bude rozhodující?
Soudruh Gaurav: Jak jsem řekl, nemůžeme předvídat podobu voleb za socialismu. Ale způsob voleb rozhodně nebude rozhodující, aby se zabránilo kapitalistické obnově. To dokáže pouze kulturní revoluce.
WPRM: Podle Maa bude během etapy socialismu, která potrvá po mnoho generací, zapotřebí ne jedna, ale mnoho kulturních revolucí.
Soudruh Gaurav: Ano, velmi souhlasíme s touto zásadou, že kulturní revoluce by měla pokračovat.
Když byla v Číně ukončena kulturní revoluce, výsledkem byla kapitalistická obnova.
Tato historie je tu pro každého, aby ji viděl. Po smrti Maa revizionisté prohlásili, že kulturní revoluce není nutná. Těch deset let nazývali dekádou katastrofy, revizionisté, to byl jejich souhrn. Ale v době Maa nebyla kulturní revoluce vždy přímo prováděna. Mao byl téměř upoután na lůžko a hned po jeho smrti se to obrátilo. Pokud by kulturní revoluce probíhala dále, rozhodně by zabránila obnově kapitalismu. Takže z praxe Číny si můžeme uvědomit, že abychom zabránili kapitalistické obnově, musíme pokračovat v kulturní revoluci. V Číně probíhala kulturní revoluce deset let, ale to nestačilo. Stačilo to jen na tu dobu. Musíme přímo provádět nepřetržitý proces kulturní revoluce.
WPRM: Volby v imperialistických zemích jsou v současnosti byrokratickým postupem, který skrývá diktátorskou povahu kapitalistické společnosti. Jak poskytnou volby v rámci Nové demokracie mechanismus pro neustálou revoluci mas a mobilizaci proti nebezpečí kapitalistické obnovy?
Soudruh Gaurav: Myslíme si, že v otázce, jaký typ voleb a jak volby budou probíhat, je jedna zásadní otázka: kdo vede stát? Která třída vede stát?
Nyní byly volby do Ústavodárného shromáždění možné jen proto, že stát byl v jakémsi přechodu. Ale nejsme vždy v období přechodu. Je to přechodné období.
V tomto období není stát tak mocný. Naše strana toho mohla využít díky revolučnímu zásahu mas během lidové války a lidového hnutí v roce 2006. Pro naši stranu bylo možné vyhrát, zvítězit ve volbách. Stejná situace ale nebude ještě dlouho pokračovat. Stát upevní sám sebe a svůj třídní charakter. V takovém případě nemůže být v přechodu. Vše tedy závisí na tom, která třída je u moci. To je základní otázka.
To bude definováno ústavou, takže nyní se náš boj soustředí na otázku ústavy. Jaký typ ústavy bude existovat? V zásadě existují dvě pozice: zda to bude Lidová federativní republika, zkrátka lidová republika jako v Číně, ale s přihlédnutím k některým zvláštnostem Nepálu, nebo buržoazní republika, kapitalistická republika.
Náš boj je soustředěn na tento bod, hlavní bod boje v naší zemi v této době. Naše strana je pro lidovou republiku, ostatní strany jsou pro buržoazní republiku. Pokud vyhraje lidová republika, znamená to, že proletariát vyhraje, bude u moci a za těchto podmínek uspořádá své volby. A protože už budou u moci, lidé budou mít svobodu volit podle svého výběru. Ale pokud bude proletariát poražen, pokud bude u moci buržoazní republika, pak třída kapitalistů zvítězí a rozhodně použije stejnou metodu, jakou kapitalisté světa používají při volbách. Jsme v přechodném období a ústava bude definovat, jaký typ systému bude v Nepálu a která třída bude u moci. Typ volebního systému bude také záviset na výsledku tohoto boje či zápasu o novou ústavu.
WPRM: Nyní, když se stále více mluví o třetím Lidovém hnutí a nadcházejícím povstání, můžete vysvětlit, jak si UCPN(M) představuje, že proběhne Nová demokratická revoluce? Je to možné udělat prostřednictvím voleb?
Soudruh Gaurav: Když mluvíme o Janě Andolan (Lidové hnutí) 3, mluvíme o mobilizaci mas. Při mobilizaci mas je několik věcí, které musíme vzít v úvahu.
V současné době v revoluci v Nepálu není mluvit o lidové republice nezákonnou záležitostí, nezákonnou politickou otázkou pro uskutečnění revoluce. Je to legitimní otázka. Ostatní politické strany mohou bojovat za svou republiku, proč by maoistická strana nemohla bojovat za lidovou republiku?
Máme plné právo bojovat za dosažení lidové revoluce.
Lidová republika znamená Nová demokracie, protože když byla v Číně dokončena Nová demokratická revoluce, stát se nazýval Nová demokratická republika. Nová demokratická revoluce a Lidová republika jsou totéž. Existuje šance, že prostřednictvím procesu tvorby ústavy můžeme napsat novou ústavu lidové republiky. Toho však nelze dosáhnout bez masového vzestupu.
Je to proto, že v dané situaci je maoistická strana pro lidovou republiku, ale my nemáme dostatečnou podporu v Ústavodárném shromáždění, abychom mohli napsat náš typ nové ústavy. Na druhou stranu všechny ostatní politické strany kromě maoistů také nemají dostatečnou podporu, aby svůj typ republiky zapsaly do ústavy.
V této specifické situaci v Nepálu může problém se sepsáním ústavy vyřešit pouze Jana Andolan 3. Novou ústavu nelze napsat pouze v Ústavodárném shromáždění. To není možné ani pro nás, ani pro ně.
Když musíme sepsat novou ústavu, pouze Jana Andolan, lidová vzpoura, může vyvinout tlak a vytvořit situaci, kdy by všechny ostatní síly kromě reakčních podpořily maoistický návrh. Existuje tedy určitá možnost vzniku lidové republiky. Revoluci však ve všech případech dokončí pouze lidové povstání nebo lidové hnutí. A naše strana je pro Janu Andolan 3.
Nyní tomu říkáme lidové povstání nebo lidová vzpoura. Ale pouze lidová revoluce může hrát rozhodující roli při vytváření nové demokratické revoluce.
WPRM: Jakou roli podle vás mohou hrát maoisté a antiimperialisté na celém světě v těchto otázkách demokracie a budování socialismu a úspěšného dokončení Nové demokratické revoluce v Nepálu? Jak můžeme pozvednout debatu o těchto otázkách na mezinárodní scéně na vyšší úroveň?
Soudruh Gaurav: V současné fázi nehodláme provádět socialistickou výstavbu. Současným úkolem revoluce je dokončit Novou demokratickou revoluci. Jen tak můžeme provést socialistickou transformaci. Nyní jsme ve fázi nové demokratické revoluce.
A mezinárodní proletariát by měl podporovat maoistické hnutí v Nepálu k uskutečnění Nové demokratické revoluce. Myslíme si, že revoluci nelze replikovat, pouze rozvinout. Nemůže to být fotokopie jiných revolucí. Nebude to stereotyp revoluce. Nepálská revoluce je založena na určitých základních principech marxismu-leninismu-maoismu, ale bude mít svůj specifický charakter.
V případě Číny to Mao nazval „Sinifikace marxismu“. Musíme uskutečnit revoluci, která není založena přesně na tom, co se stalo s jakoukoli jinou revolucí světa, která se v dějinách odehrála pod vedením komunistické strany. Přestože základní a základní vůdčí principy zůstávají stejné, existuje mnoho různých aspektů, včetně bezpečnosti dané země, mezinárodní situace a dalšího vývoje v posledních desetiletích.
Naše strana si myslí, že v dané situaci může současná linie strany vést k dokončení Nové demokratické revoluce. Naše třída na mezinárodní úrovni by tedy měla podporovat formy předložené naší stranou k uskutečnění revoluce. Mohou podávat návrhy. My ale formulujeme taktiku, jak revoluce dosáhnout, a ta přesně neodpovídá jiným revolucím. Naši soudruzi jsou v různých zemích. Čtou noviny a dokumenty a všechny ostatní věci, najdou slabiny a začnou říkat, že už nejsme komunisté, že jsme revizionisté.
Z vnější analýzy najdou rozdíly. Jaká je ale realita? Realita situace je zcela jiná. A v současné realitě musíme provést revoluci. To je hlavním úkolem UCPN(M).
Naši linii jsme formulovali na základě konkrétní reality Nepálu, současné národní a mezinárodní situace. Myslíme si, že ostatní soudruzi mohou dělat návrhy, protože existuje nebezpečí. Když jsme v nové zkušenosti, existuje také riziko, existuje také nebezpečí, že se vychýlíme doprava.
Naši soudruzi by měli dát své upřímné návrhy, které přijmeme. Ale neměli by odsuzovat revoluci. Bude-li tato revoluce odsouzena nebo s ní nebude naše třída na mezinárodní úrovni spolupracovat, těžko uspějeme. A máme pocit, že tím komunisté v těchto otázkách nepomohou.
Ve skutečnosti od našich soudruhů v mezinárodním měřítku očekáváme, že by měli dávat návrhy, měli by vyjádřit své politické obavy ohledně toho, zda se strana nebo linie odchýlily. Ale je jejich zodpovědností nás vždy podporovat. Odsuzovat revoluci jako celek nebo nepřispívat k revoluci nijak pozitivně, to není dobrá věc. To není proletářský internacionalismus.
A pokud uspějeme, komunisté po celém světě by měli naši revoluci přivítat a naši soudruzi by měli oslavovat. Ale důležitější je myslet na to, jaký je váš vlastní příspěvek? Dělat revoluci, to je váš příspěvek. Komunisté musí pokračovat v uskutečňování své vlastní revoluce. A to velmi pokorně žádáme od soudruhů světa.
Děláme svou povinnost dokončit revoluci v Nepálu. Nemáme žádné jiné cíle než dosáhnout revoluce. Bojujeme o to a věříme, že budeme úspěšní při provádění revoluce v Nepálu. Jsme přesvědčeni.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat