Ještě pár stránek…
ZDŮRAZŇUJETE TO?
S rozumnými muži budu rozumět; s humánními muži, budu prosit; ale tyranům neposkytnu nic, ani nebudu plýtvat argumenty, kde se jistě ztratí.
– William Lloyd Garrison
Během hnutí proti válce ve Vietnamu se neustále objevovala diskuse. Mělo smysl pořádat akce ve Washingtonu, NYC a SF, na které šel každý? Nebo tyto celostátní události odčerpávaly místní energii a soustředění? Tyto obavy se od té doby opakovaly znovu a znovu, naposledy s protikorporačním globalizačním hnutím a nedávným protiválečným hnutím. Pomohly akce na setkáních elit ve velkých městech, jako je Seattle, Praha a další, s organizací, nebo zdůraznění těchto demonstrací zaměřilo všechny na mentalitu tryskových setů, která byla epizodická a vzdálená většině lidí a která narušovala vytváření trvalé struktury pohybu? Co nové protiválečné hnutí mířící do Washingtonu? Pomohlo to nebo odvedlo pozornost od trvalého budování pohybu? Další variantou téže debaty je fenomén sociálního fóra. Posouvá důraz na Světové sociální fórum celý proces kupředu, nebo by se měl důraz klást výhradně na místní fóra a související místní organizování?
Tato debata mi vždy připadala nesmyslná, protože z toho, co by mělo být harmonické, vytvářela konflikt. Ústřední shromáždění měla zjevnou výhodu v tom, že se shromáždil velký volební obvod. To zase zviditelnilo disent jak pro disidenty, což pomáhalo morálce, tak pro elity, které na ně tlačily. Velká centrální shromáždění však měla tu nevýhodu, že přetahovala energii z místních čtvrtí a škol do centrálních měst. Tím, že přitáhly lidi z obrovského rozsahu států a regionů do míst jako DC, NYC a SF, umožnily takové akce zdánlivě uspět, aniž by oslovily vysoké procento lidí z jakéhokoli místa. Odpůrci přicházeli a odcházeli. Proces nevytvářel trvalou infrastrukturu nebo tak činil pouze na několika stejných místech znovu a znovu.
Naproti tomu místní organizování, ať už pro akce nebo jen pro zvyšování povědomí, mělo opačné vlastnosti. Úspěch závisel na dosahu většího procenta menšího regionu. Vytvořila nebo alespoň mohla vytvořit trvalé místní vazby, vztahy a struktury. Ale místní disent, když byl malý, byl z velké části neviditelný jak pro elity, tak pro vzdálené disenty.
Rozlišení mi vždy připadalo ne buď/anebo, ale obojí/a. V tomto smyslu někteří z nás chtěli vybudovat hnutí tak, aby postupem času měly regionální a poté místní demonstrace takový rozsah, jaký měly dříve pouze národní. Cestování a montáž z velkých vzdáleností do centrálních míst jsou stále méně důležité, čím větší je počet lidí, kteří jsou k dispozici pro místní montáž. Ale dokud byl místní počet skromný, byla zásadní také masivní shromáždění.
Nejsnáze je to vidět na fenoménu WSF. Na počátku bylo pouze mezinárodní shromáždění. Krátce nato však existovaly lokální verze a poté regionální. Bez masivní mezinárodní akce by místní akce nebyly pobídnuty ani živeny regionálními. Postupem času však masivní mezinárodní událost začala unavovat a její dopad slábnul. Jak místní obyvatelé rostli, proč nemít ten mezinárodní, přemýšlel jsem několikrát v tisku, stát se reprezentativnějším?
Představte si, že místo 100,000 XNUMX lidí cestujících na velké vzdálenosti do centrálního místa by stejný počet lidí, ale nyní vyšší místní podíl cestoval jen na malou vzdálenost do místního regionálního nebo národního shromažďovacího místa a měl mnoho takových velkých shromáždění po celém světě nebo dokonce kolem velké země. To je samozřejmě mnohem lepší než jeden velký třesk. Ale stejně tak si představte, že se pokoušíte mít velké množství místních událostí, kdy každá je velmi malá a všechny jsou pro sebe neviditelné a neexistuje žádná větší sestava, která by poskytla energii, hybnost a vizi toho, co přijde. Řešením pro místní nebo globální se mi v době Vietnamu a později také v době WSF zdálo dělat obojí, kde se každé z nich stalo prostředkem k vytváření stále se rozšiřujícího a stále sofistikovanějšího hnutí opozice, a konečně afirmace.
ZNetwork je financován výhradně ze štědrosti svých čtenářů.
Darovat